Na přelomu 19. a 20. století byla Jelení Hora bohatým, rozvíjejícím se průmyslovým střediskem, jehož obyvatele vedli velmi aktivní společenský a kulturní život. Do města přijížděla řada divadelních skupin, o jejichž představení byl velký zájem. Chyběla však odpovídající budova, kde by se mohla konat pravidelná představení. V té době se objevila iniciativa výstavby městského divadla. Díky finanční podpoře vedení města a štědrosti obyvatel byly v roce 1903 zahájeny stavební práce, které řídil samotný projektant Alfred Daehmel a již v roce 1904 se konalo slavnostní otevření zařízení a první představení.

Budova byla navržena v secesním stylu se zachováním prvků, typických pro divadla 19. století. Byly v ní výstavní síně a restaurační sály, společenské místnosti a divadelní sál, pivnice, šatny a hospodářské místnosti. Jeviště bylo vybaveno veškerým scénickým zařízením a hlediště mělo kapacitu více než 700 osob. Celá budova byla osvětlena (plyn a elektřina), měla vytápění a větrání. V tehdejší době to byla budova mimořádně honosná a moderní.

Konaly se v ní nejen divadelní představení, ale také koncerty, slavnostní galavečery, vědecké přednášky, akce u příležitostí státních a církevních svátků, hosty byla řada divadelních, operních a operetních souborů z jiných měst, ale především byla místem setkání místních umělců – amatérů.

Válečné události uchránily město i divadlo. Během 2. světové války v něm byly organizovány stranické manifestace a propagační akce. Byly zde také shromážděné kostýmy Berlínské opery, což ihned po válce využil polský herecký soubor pod vedením Stefanie Domańské a již v srpnu 1945 uvedl hru „Pomsta“ („Zemsta”) Alexandra Fredry. 

Od budovy divadla jdeme ulicí Sudecka směrem k centru. Poslední zastávkou na naší trase je ulice Bankowa, která byla na přelomu 19. a 20. století jednou z nejhezčích tříd  Jelení Hory. Obklopovaly ji krásné budovy, z nichž se část dochovala do dnešní doby.